ZAŠLÉ NEDĚLE.

ZAŠLÉ NEDĚLE.
Tu nejsladší tak rád bych dal dnes myšlénku za jarní neděli kdys v polích na venku, když z rána vyšel jsem, hoch svěží, cítící, v šat oděn sváteční, tou bílou silnicí do polí zelených a v lesů úvaly, kde písně ptačí jak hlas boží znívaly. Kol vzduch byl září jen a vůní každá mez a paprsk bytost mou až k nebi kamsi nes’. V tom cos jak „hosanah!“ mně znělo do skrání: Od domků bílých tam, slyš, na mši sezvání! Tu, nevěda sám proč, jsem zbožně zůstal stát a po pěšinách kol se ohlížel tak rád na pestrých šátků mih od vesnic, od lesa, jak nad vším jásal zpěv až v modrá nebesa. [30] Těch duší byl jsem dech, ba všeho jako král, syt štěstím, jímž ten zjev celého kraje plál. – To všecko jest i dnes na venku v neděli, však jiným zrak můj, duch, životem – zvšednělý, že ani v nejsladší nechytím myšlénku to jaro neděl svých kdys v polích na venku! 31