OTRLÍ NADUTCI.

Antonín Jaroslav Klose

OTRLÍ NADUTCI.
Ni bestii, jež zařve poraněna, kaluži, jež se k mrazu svírá v led, ni pustinám, z nichž v běl i do ruměna polibek jara vyloudí přec květ (o lidech, o vás, nelze věru mluvit, když um i cit váš nadlidsky jest uvit): Vy spitým rovni jste, z jichž úst jen pěna slov nekalých se řine v celý svět! Ať zlo či dobro, máte úsměch k tomu, náplasti vtipů, jedem ohyzdné. Na slunce budoucna i rachot hromů jen do větru váš ret si zahvízdne a domýšlivě házíte zrak stranou: „Dny větší zapadly a horší vstanou!“ ač stínem nejde v okna vašich domů, co svítá z nocí zde, či co se kalí z dne. [47] Pohrdou šlapete a svojí skepsí, co nezapadlo s vámi v lhostejnost; vznět ladna, cit, jen posíláte ve psí, že s vámi není lepší snahy prost: Na práci nikdy, ale na kritiky své tupé smysly brousíte si v dýky, leč místo v terč, v tu vlastní hnát je leb si, tam míříte, kde kmit’ se duše skvost. Nuž buďte dál jen silným alkoholem své velikosti prázdné opiti: Váš duch i zrak jen v hrobě stone holém, až vytřeští se hladov po žití! – Sny, snahy, touhy, znectívané vámi, byť nevstouply v svých ideálů chrámy: Ve mrazu, tmách, po cestách horem, dolem, stan z květů robí, i kde pusto kolem, v němž odlesk nebe s hvězd si zachytí! 48
Básně v knize Z tohoto světa:
  1. ČLOVĚK.
  2. Z DRAMATU NERVOSY.
  3. DUŠE.
  4. CHVÍLE ŠTĚSTÍ.
  5. ZVONÍ!
  6. NEOBEJMOUT?
  7. CO JE VÁM?
  8. PO PRVNÍM VÁŠNIVÉM POLÍBENÍ.
  9. V PÁTEK.
  10. ZAŠLÉ NEDĚLE.
  11. HMOTA.
  12. TICHÁ NOC.
  13. ROLNIČKY.
  14. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ.
  15. ZDOBENÉ POHÁRY VÁŠNÍ.
  16. ZÁPALEM MLÁDÍ!
  17. JAKO STÍN ČLOVĚKA.
  18. PŘÍRODA A ŽIVOT.
  19. OTRLÍ NADUTCI.
  20. MATIČKO MÁ!
  21. PO DENNÍ PRÁCI.
  22. V LESNÍM ZÁTIŠÍ U STUDÁNKY.
  23. DOMA.