LXI. Zdráhání.

František Matouš Klácel

LXI.
Zdráhání.

Bratří, kterékoli věcy jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli svaté, kterékoli milé, kterékoli dobré pověsti, jestli která ctnost, jestli která chvála kázně, na ty věcy myslte. – Filip IV.
Chtěl sem zpívať o milosti, Vám panenky růžové, Harfa však ku vyšší cnosti Vás volá vlastencové. Strh’ sem potah smutnohravý, Břinknu v strůny změněnézměněné, Zazní akkord zas jen zvavý K práci platně zbožněné. Já o jaru krásojevném, Já o louce zelené, Harfa zní o kruhu pevném, Mysli k právu zdvižené. 21 Já chci chválit hody plesné, Učím panny celovať, Harfa dráždí šalby těsné, Hříšné pouto rozkovať – Pověz harfoharfo, jak ty dlouho Zněť chceš přísně horlivá? S tebou vyzní věčná touho, Touho svatě truchlivá! 22