LXVII. Idea.

František Matouš Klácel

LXVII.
Idea.
Pravíce se býti moudrými, blázni učiněni jsou. K Řím. 1.
Ah blažen, černá koho krev netíží, K pastvě vezdejší koho prach neváže, Ten se nádhernou perutí vynáší V kraj ideálů. Slasti on cítí jara vonné v zímě, Růži líbá zasněženém ve trní, V poutě bezprávném jemu spásy volné Ozvěna břinká. – Bolně zrak trýzní času tváře nesměr, Bolně ač dráždí ucho tón mu příčný, V hudbě však věčné těšitelně zní mu V souzvuk utěsněn. 34 Říše jen pouhý robotíř nebeské Tys, co objímáš studenou skutečnosť, Měšťanem ten jest, kdo pojal nevěstu Věrně ideu. Jen se usmívej rozume překupný, Pravdu jenž žádáš omakať co modlu, Darmo čistíš brejle si, darmo chystáš Spletky logické. Chlub se, že spočteš běhy hvězd nevidných, Chlub se mocností vědy Archimédské, Víra silnější nebe táhne k nám, nás K tvůrci vynáší. 35
Básně v knize Básně:
  1. Vítání Jejich Cís. Kr. Milostí FERDINANDA I. a MARIE ANNY do Moravy. Dne 17. srpna 1836.
  2. LIX. Úvod.
  3. LX. LUDOMILA.
  4. LXI. Zdráhání.
  5. LXII. Svatá nespokojenosť.
  6. LXIII. Lípa.
  7. LXIV. Lichota.
  8. LXV. Dvoje světlo.
  9. LXVI. Občanstvo.
  10. LXVII. Idea.
  11. LXVIII. Kletba.
  12. LXIX. Včela.
  13. LXX. Modlitba.
  14. LXXI. Záboj.
  15. LXXII. Chládek.
  16. LXXIII. Čermáček.
  17. LXXIV. Radosť.
  18. LXXV. Slunce.
  19. LXXVI. Jedno a Vše.
  20. LXXVII. Láska bratrská.
  21. LXXVIII. Píseň lovčí.
  22. LXXIX. Studánka.
  23. LXXX. Vůle.
  24. LXXXI. Sen a život.
  25. LXXXII. Cíl.
  26. LXXXIII. Šemík.
  27. LXXXIV. Hádanka.
  28. LXXXV. Učenosť.
  29. LXXXVI. Osud.
  30. LXXXVII. Slávské Můzy.
  31. LXXXVIII. Prosba.
  32. LXXXIX. Čáka.
  33. XC. U hrobu Dobrovského.
  34. XCI. Sněm lekarský.