LXIX.
Včela.
Lítá včelavčela, a to pilná
Po loukách a po zahradách,
Hledá kvítka a travičky,
Každé něco v ucho šeptne,
A v hovoru med vybírá,
Jedu moudře vyhýbá se,
A přináší s ochotností
Úkon práce rozmyslné,rozmyslné
V ouly sídla svorných plemen,
Ku dálšímu dílu obecnému,
A těší se každý v obci němé,
Když se daří medu zásoba,
Nalívá se strdí umělé;
Když však nepřítel se blíží,
Tiché obci překážeti
V díle sladkém neustálém,
Všechny hotovy jsou ku obraně,
38
To rekovskou srdnatostí,
Smrť čeká jich v boji jistá;
Přec neklesne vůle strachem,
Právo zastať přirozené. –
Obcházívá zdárný vlasti přítel,
To po městách, po dědinách,
Hledá srdce, hledá hlavy
A v hovoru nerozbrojném
Pozná, kdo schopen jest práva, lásky,
A kdo medu citův svatých,
Střeštěný kdo hubař pouhý,
Aneb komu jedem zrady podlé
Otěká a černá se juž duše. –
Podá ruku vlastencovi,
Odvrátí se od hubaře,
Kleje zradě v duše hlubokosti,
Kleje, s obuví prach střásá,
Umývá se v blízkém proudu,
Byv poškvrněn dechem hanby,
A pak dále činí ve své vlasti,
Co pro oul svůj včela činí.
39