LESNÍ TŮNĚ.
V staletých dubů zátiší,
hlubokou roklí ztajena,
kde ani vánky nedýší,
sní lesní tůně zlacená.
Jen modré ticho zrcadlí
tajemná její hladina,
neb v tento úkryt zapadlý
nevniká stezka jediná.
Co náhle ruší kmenů sen,
že tichý záchvěv jimi táh?
Les celý žasne okouzlen,
a snivý šepot v korunách.
Strom každý větve kolíbá.
Ó! V zlatých vlasů záplavě
se k tůni sylfa nahýbá,
s kouzelným vínkem na hlavě.
[6]