PRINCEZNA.
Princezno útlá, bílá,
se zlatým vlasem královen,
tys moje dobrá víla,
já princem v hadrech jen.
Můj palác, hudbou znící,
jenž ze zlacených jezer čněl
nad carství tiše snící,
ztroskotal nepřítel.
Před nehod chraň mne šlehy
a soucitně se ke mně schyl,
o chvílích sladké něhy
já, smutný, teskně snil.
Tvá táhlá, bílá ruka,
princezno s vlasem královen,
má děsná ztiší muka
a ukolébá v sen.
Tvůj zrak je zádumčivý
jak pohádkových zahrad vchod,
jenž tají zámků divy
na břehu modrých vod.
Tvým pohledem se vesním
v kouzelných hvozdů modrý stín.
Slyš! Rohy v tichu lesním
zní touhou z rozvalin.
[23]