BOSÁ KNĚŽNA.

Alfons Breska

BOSÁ KNĚŽNA.
Je konec bludných nadějí; smutná jak mládí sirotka jde moje duše závějí, kde ani vlka nepotká. Sněhovou bloudí vichřicí jak bosá kněžna závějí, krev z jejích nohou prýštící do světlých kane šlépějí. A všude mrtvá samota. Zda rohy v dálce zaznějí? Jen černý havran skřehotá. Je konec bludných nadějí. [25]