BOSÁ KNĚŽNA.
Je konec bludných nadějí;
smutná jak mládí sirotka
jde moje duše závějí,
kde ani vlka nepotká.
Sněhovou bloudí vichřicí
jak bosá kněžna závějí,
krev z jejích nohou prýštící
do světlých kane šlépějí.
A všude mrtvá samota.
Zda rohy v dálce zaznějí?
Jen černý havran skřehotá.
Je konec bludných nadějí.
[25]