X. Pravá cena.

František Matouš Klácel

X.
Pravá cena.

– Co jest platno člověku, by všecken svět zyskal, duše pak své škodu trpěl? a neb kterou dá člověk odměnu za duši svou. Mat. 16, 26.
Skvoucí perlami šat, šat bohatý zlatem, Poklad nezměřený, zpěvce nezaslepí, Vážný cit nevyloudí Známá dávnověkosť rodu. Měj moc bezmezitou záhuby úplné, Hněv tvůj rozkřesaný blesky sypej s hromy, V prach dlaň tvá mdlobu rozdrť, Hříšný! vážiti nelze tě. Pouhý vlas šedivý, vráskovité čelo, Úřad ozlacený, jméno vypínavé, Kouzlo tváře zájemné, Vtip bez cnosti nemá ceny. 20 Mírou já jinačí dobro měřím světa, Obrovskou velikosť částo vidí jiný, Trpaslík co mi směšný, Neb skvoucí se titěrka jest. Kde chválí zdělanosť osvěcené duše, Já jen vyhladěnou formu vidím holou, Jistou kde v slově pravdu, Práznou spatřuju nádobu. 21