Ráno.

Antonín Klášterský

Ráno.
Dyž sem šel s Mankou z muziky, lidi huž stávali k práci, venku se pjekně bryjdilo, tůlik huž zpívali ptáci. Já sem je s Mankou poslouchal, bula to veliká krása, cítil sem, ve mňe teký tak něco že zpívá ha jásá. Manka mňe pádla na prsa, šáteček muchlala v pěsti, tichounce, tiše plakala ze samý lásky ha chčestí. 42