Klenckyj radášek.

Antonín Klášterský

Klenckyj radášek.
Dávno huž, co míli v Klenčí na voltáři toho černýho. Svatyj Prokop na řetěze sice pevnou rukou držíl ho – Hale ten čert bul přec jako živý, ha tak dělal samý neplechy, haž se dovíjaká čertovina dostála i z toho pod střechy. Čertův tabák rozmoh se jim šudýš, po lesích i v samým vobilí, v půzimku ha v zimě se tám pořád sami čertí zrovna ženili. Hale tuto bulo šecko málo, věčí trest míl přijít na Klencký: 43 radášek se tuten vod voltáře vobracíval nyjrač na žencký. Vočma svýma po ženckých vám blyjskal, že se hani modlit nemohly, mušely se teký na něj dívat ha pak v hlavach míly věce zlý. Dětma jejich samí čertí šili, lucipeři buli chasníci, ha z tich voček divčát, chraň nás Pámbů, smíli se vám samí čertíci. Haž pak jedný mámě se to stálo: zdravý děti dje huž v senci má, hale co se íčko narodilo, díďátko je černý s růžkama. 44 Tuto bulo přec huž drobet mnoho, ha tak čert ten mušel do peci, hale nevím, asli moudrý bulo: komínem moh nyjlíp hutéci. Já sem haspoň viděl v Klenčí vloni jedny voči – hezký, habych řek, ha z tich zase koukal a mňe smíl se možná dost ten klenckyj radášek. 45