STARÉ VĚCI.

STARÉ VĚCI.
Má maminka mohla žíti u mne neb u bratra, leč raději stoupala denně třetího do patra. Tam měla příbytek malý a prostě zdobený, však otcův kreslený portrét se díval k ní se stěny. Tam měla své staré věci ze staré rodiny: svou kredencku, skříně a stolky a cvakavé hodiny. Sta tretek, škatulek, pouzder, mnohá již bez víček, v nichž chránila si jak poklad kde jaký hadříček. A hlavně u okna stála, vsunuta v záclonu, ta lenoška stará, v níž otec náš sedal až do skonu. Teď sedala v ní zas ona, zasněná přes chvíli, a věci, ty staré věci k ní něžně mluvily. I půl dne bývala u nás, laskala vnoučata, leč večer pak chvátala domů, v plášť černý upiata. 12 My měli už jiné zájmy, v dny příští ved náš most, a ona jen hledala, nazpět kdo šel by s ní v minulost. A šly s ní ty staré věci, ta veteš hotová, leč pro staré srdce bez nichnich, ne, není domova. 13