KARLU ŠELEPOVI.

Antonín Klášterský

KARLU ŠELEPOVI.
Nad tvojí knihou sedím něm. V strunách mé duše jak vánek když hrá si. Co mne to nese výš nad světem? Zbožnění krásy! Šel jsi ji hledat, najít chtěl v krajině, v chrámě, ve tváři ženy, pro ni jsi plachet snů napínal běl přes vír a pěny. Hledals ji, přes trud bludných cestcest, v umění, v přírodě, v života troše, na moři, v zášeří starých měst, v antické soše. A již tu stojíš, kouzlem zpit, poklekáš před ni, jí v prachu se koře, čarovný line se k tobě s ní svit jakoby zoře. Zpíváš jí, bohyní větší všech, růže své nejkrašší kladeš k ní jemně a ve tvou píseň hlas vpadl i dech moře i země. Nad tvojí knihou sedím něm. V strunách mé duše jak vánek když hrá si. Co mne to nese výš nad světem? Zbožnění krásy! 15