NEDOVEZENÝ KLAS.

NEDOVEZENÝ KLAS.
Žní to víří po všem poli, zlaté snopy do stodoly hospodáři svážejí; ruče, jak když bouře hrozí, pod pavezou plné vozy ke vsi jedou alejí. Jak se večer vracím domů alejí tou, stínem stromů, upoutává cos mi hled: s větví lípy nad souvratí visící se klas, hle, klátí, jak jím kývá vánku let. Když tu kolem vozy jely, haluze jej zadržely, zachytly, a vůz jel dál; všecky klasy beze změny do stodoly dovezeny, a on se tam nedostal. Nebyl zralý? Nebyl zlatý? Nebyl plný, přebohatý? Neživil ho stejný lán? Horší byl než jiné klasy? Byl snad rzivý? Sotva asi. A přec zbyl tu nevšímán. 18 Se zemí co soumrak splývá, smutně tak se s větve kývá, semo tamo, sem a tam. Bolí tě to, milý brachu, zříš už, jak jsi šlapán v prachu? – oh, to znám – oh, to já znám A přec stesk tvůj, klase milý, hloupý je a pošetilý, dětinský je – ano tak. Když se někam nedostanem, tím, co jsme, být nepřestanem, nejsme proto smeť a brak. Nezajdeš přec bez užitku, dítě ze vsi v klásků kytku přidá si tě zpívajíc, až tě shodí vítr letě, zpěvný pták snad vyzobe tě – co chceš víc – oh, co chceš víc? 19