PES.

Antonín Klášterský

PES.
K nám jako štěně dostal se, a rádi jsme měli ho, a on nás také všecky; s mým vnukem byli dobří kamarádi, dal, moudrý, líbit si i rozmar dětský. Byl dlouhá léta zdráv. Pak pár dní stonal, u dveří ležel trpělivě, skromně – a každý šeptal, tiše práci konal, jak nemocný když přítel leží v domě. A byl s ním konec. Že se zrak tvůj stydí za slzu tu, jež musí vytrysknouti? Jí zasloužil si spíš než leckdo z lidí, s kterými šel jsi na společné pouti. 20