I LOVE YOU, MY DEAR! *)

Antonín Klášterský

I LOVE YOU, MY DEAR! *)
Na potrhaném, starém vějíři, jenž krásné dámy milou památkou, neb vzpomínek sta nad ním zavíří na zábav, plesů dobu přesladkou, na schůzky v lese, v parku procházky, pod vtištěnými květin obrázky, jež zbledly za těch deset – patnáct – let, jež rozvál čas jak pampelišek pýr, v jmen spoustě tužkou napsáno jsem čet: I love you, my dear! A v duchu zřel jsem osvětlený sál, sbor hudebníků, dámy v hedvábu, leč nade vše zjev mladé dívky plál, pln elegance, něhy, půvabu. Jak mladí muži se jí dvořili, jak okouzloval vzrůst ten ztepilý, zrak hluboký, vlas temný, šíje sníh! Byl štasten, kdo ji vedl v tance vír, a na vějíř jí napsal jeden z nich: I love you, my dear! Proč cizí řeč tu volil pro svůj cit? Chtěl jiným ztajit všecko k posledu? A rozuměla ona? Možno skrýt, co ruky stisk dí, hoří v pohledu? Jak v srdce se mu pohled její vbod – ó, svou ji zváti celý pro život! A jiný přec ji vedl k oltáři, a druhý skryl se do stěn jizby čtyr a šeptal, smrtnou bledost ve tváři: I love you, my dear! ——— *) Miluji vás, drahá!
23 Do dáli ona s mužem odjela, on zbyl sám tu na své stanici, svou čapku mnohdy vtiskl do čela a hleděl chmurně pod vlak letící. Bez ženy stále, zhrdl světem vším a k básníkům svým milým anglickým se vracel domů za večerních chvil. Je ona šťastna? Má v své duši mír? Jen na vějíři starém výkřik zbyl: I love you, my dear! 24

Básně v knize Chvíle zasnění a vzpomínek: