V JARNÍ BOUŘI.

Antonín Klášterský

V JARNÍ BOUŘI.
Ty bouře! Co jich nebem letí, když země sní sen o štěstí; strom chví se, hrom sjel v jeho sněti, pták vzkříkne náhlou bolestí! Ty bouře! Co jich projde žitím, ty sníš a náhle slyšíš hřmět, hruď chví se divým vlnobitím a kolem stmí se celý svět. Však ten jen, kdo je sám, se bojí, jen v opuštění není sil, ten jistý je, kdo v duši svojí hromičku lásky rozsvítil. 23