IMPROMPTU.

Antonín Klášterský

IMPROMPTU.
Co žijeme, to sníme potom ve snu. Však přijde noc a oči naše shasí, cos jako mdloba padne na ně v těsnu, a nepozvednem’ k slunci více řasy. A noc ta bude dlouhou, dlouhou, stmělou – ó, řekni mi, čím vyplnit ji celou? Co budem snít, ta noc se bezdno řítí? Ó, viď, my chceme mnoho, mnoho žíti! 28