VZPOMÍNKA ZE HŘBITOVA.

Antonín Klášterský

VZPOMÍNKA ZE HŘBITOVA.
My hněvali se trochu. Potom zase jsme sešli se, však chlad jen ležel v slovu, a vzdor a tíha chvěla se nám v hlase. A tak jen maně šli jsme ke hřbitovu. Tam bylo ticho, bez života tuchy vše spalo, nad vším táhla zimy doba, a na hrobě když věnec hnul se suchý, tu zachvěli jsme, zachvěli se oba. A pak už nic se nepohnulo kolem. Vše spalo klidně, bez povzdechu, tiše, i strom i hroby i ta s dlouhým stvolem svým žlutá tráva, z které vlhko dýše. V té chvíli pak jsme pocítili v duši, jak hněv a chlad náš marný je a dětský, jak bolesti jsou větší, které kruší, a usmířeny dřímou tady všecky. 31 Jak zápas větší v tichý klid se mění, a věčný spánek tiší každou muku, a nad hroby jak stojí Odpuštění... My dali si a pevně stiskli ruku. 32