ZIMNÍ PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

ZIMNÍ PÍSEŇ.
Šla zima, větrem jen se chvěla, kruh z jíní měla kolem čela a dráždil ji kde jaký květ, neb sama v duši až tam na dno jen měla poušť a mrazné chladno a ticho, v němž spí mrtvý svět. S tak bledou tváří závistivou šla polem, mezí, lesem, nivou a třásla se svých ramen sníh, a po květu již není zkázky, hle, už jen chudé sedmikrásky tu tam se krčí na mezích. Ó, syp jen, syp si sníh, jenž studí, ó, zimo, do těch niv i hrudi – já zpíval – však tě podvedem’, tam na mezi ta sedmikráska a v prsou mojích tichá láska dál pokvetou i pod ledem! 35