VE DNE A V NOCI.

Antonín Klášterský

VE DNE A V NOCI.
Jak pronikavý je ten cvrčků zvuk, když vedrem žhoucím roztopená pláň, a řezáče hlas někde z mokrých luk tak ostrý, jak svit, jímž plá nebes báň; však, hle, již večer, noc jde v moře klasů, nad spící zemí shrne příval vlasů a tu tam hvězdu vetkne na svou skráň. Spí dlouhá pole, luka, celý kraj. Jak jinak zní to nyní z polních cest! V tom každém hlasu divný leží taj: co kouzla v cvrčků krátké písni jest, jak řezáče zpěv ostrosť náhle tratí, a křepelka jak volá na souvrati tak vábně v tichu mihotavých hvězd! ji poslechne, kdo dnes ji nemá rád, 45 co v ní je ostré a co zvukem mdlým, to bude měkké, bude barvou hrát, až tichá noc se nakloní k mým lícím, a nade mnou až umlklým a spícím už jen ta píseň moje bude vát. 46