MODRÁ OBLOHA.

Antonín Klášterský

MODRÁ OBLOHA.
Nad městem i vrchem i plání, jak modrý by spředen byl květ, se modrojas nebeský sklání s tak vysoka, tichý a bled; a modré to nebe, ó, vizte, jak oko tak čisté, tak čisté, když dívá se v ten svět. Ó, rozkoši dětí a snílků, k té výši tam oko své vznést, kde s písní pták přeletí chvilku, a na večer blýskne zář hvězd, v tom modrém, v tom dalekém šíru, ach, tolik je ticha a míru a tolik lásky jest! Však oči mé k zemi se klopí, jak přísný by čekal je soud, 57 mou duší jdou vzpomínek stopy, a bolesť tam krčí se v kout, a je mi, jak duši svou v mraku, bych do nebes čistého zraku dnes nemoh’ pohlédnout.... 58