ODHODLANĚ.

Antonín Klášterský

ODHODLANĚ.
Tak vášnivě a s divou chutí se ve svou práci řítím teď, jak voják, který na vzkřiknutí se v nepřátelskou vrhá zeď. Nic míň než jak ten voják prostý když zřetelně mu praví cit, že, spáleny-li vzadu mosty, pak nezbývá nic než se bít. Ten neptá se již, proč se bíti, zda pro kořisť či odvetu, zda bude stát to krev a žití, jde, úsměv mužný na retu. A v tomto divém odhodlání již srdce není slyšeti, je volno mi a klid se sklání zas po čase v mé objetí. 72 A necítím již bolesť svoji, jsem při práci, jsem při práci, vždyť i ten voják, dokud v boji, sám necítí, že krvácí! 73