DVOUHLAVÝ ORLE...

Antonín Klášterský

DVOUHLAVÝ ORLE...
Dvouhlavý, orle, černý kletý ptáku jenž tolik set let držel jsi nás v spárech, nás v tváře bil, v hruď kloval, záští v zraku,zraku nám maso z těla rval i kůži v cárech, z úst jazyk trhal, do prachu nás tiskl, nás černým křídlem smésti chtěl’s a zhubit, ó, slyšíš, jak lid radostně si výskl? Ne, neslyšíš – jsi ubit, ubit, ubit! Hle, voják, jejž hnal’s na krvavé jatky, tvůj rob, jenž chvěl se hladem jen a mrazem, za muka svá i dětí svých i matky ti smrtnou ránu dal a strh tě na zem! Již nebudeš nás děsit svojí mocí, krev pít nám, naším bohatstvím se chlubit, svobody slunce krýt nám křídel nocí, nás drásat, ne – jsi ubit, ubit, ubit! Dal se sokolem v zápas jsi se dravý, svět celý díval na půtku se vaši – a pad jsi, pad jsi, i přes dvě své hlavy, co sokol volně k oblaku se vznáší! 28. X. 1918.
123