V HLUBINÁCH.

Antonín Klášterský

V HLUBINÁCH.
Do moře mrtvý pad’, v ten největší všech hrob, jej vlna vlně podala v hloub statisíce stop. Jej slizký měkkýš chyt’ a rameny kol spjal: Žes nemřel v ženy objetí, už neměj, mrtvý, žal! Krab přissál se mu hned u jeho chladných úst, a korál šeptal: Ze srdce chci, mrtvý, tobě růst! A na dně sirén rej ho čekal, v oku taj: Ó, mrtvý, pojď a dopověz nám starou lidstva báj! 82