JARNÍ SEN.

Antonín Klášterský

JARNÍ SEN.
Nad křížem starým ptáče pělo, pod křížem dřímal ples i žal, já hřbitovem šel, kloně čelo, a toho ptáka poslouchal. Hnut písní, sed’ jsem za křovisko, až ucítil jsem hlíny dech, a šípku prut, jenž rostl nízko, mi přes prsa pln růží leh’. A oči zamk’ jsem, ve tmu spáče a v dumu pad’ jsem tajemnou, že sám jsem mrtvý a to ptáče že zpívá snivě nade mnou. 27