DOMA V ZIMNÍ NOCI.

Antonín Klášterský

DOMA V ZIMNÍ NOCI.
Půl v záři a půl v šeře má jizba – zavru dvéře a zdá se mi, že hned je za mnou celý svět. Svět, podlý snění zrádce, svět pout a jařma práce, svět špíny s křivdy zlem – jsem chráněn před ním, jsem! Tu památky, tu trety, tu s dechem lesů květy a řady mojich knih, k nim sedám rád a tich. Tu obrazy: Ves z rána, sněť lehce obetkána, 59 chýž svítí, azur syt, ten jas, ten vzduch, ten svit! Tam rybník v lesa stínu, rybárny obraz v klínu, a modré hřbety hor se vlní přes obzor. A tam člun s plachtou oře do bílé pěny moře a houpá se jak hrou nad vlnou zelenou. A na tom člunu jedu kams dál a dál a k předu, až zmizí břehu lem. Snů moře a snů zem! Má lampa svítí, svítí, a z kamen oheň zříti, teď zavyl větru hlas, a ticho, ticho zas. Teď ulicí hřmí vozy, kdos chechtá se, kdos hrozí, to svět se bavil kdes. I oknem mým třás’ děs! 60