Ó, ŠKODA LÁSKY!

Antonín Klášterský

Ó, ŠKODA LÁSKY!
Ó, škoda lásky, která v srdcích leží, střádaná marně ve dnech mladosti, jež jako poklad v hluboké spí věži, a nikdo tmy ho, kouzla nesprostí. A stačilo by odvaliti kámen, jenž jako strážce nad tou láskou bdí, by člověk užas’, překvapen a zmámen, své ruce vztáhl po tom bohatství. Však v celém světě nikdo neví o ní, a kámen chladný, tíže dusivá, a posléz země, která vláhou voní, ji navždy sevře, navždy zakrývá. Tak velký poklad, utajený hradem, zarůstá býlím, v zem se propadá, a tolik lidí v světě zmírá hladem, a tolik lidí touhou uvadá! 76