PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

PÍSEŇ.
Jde láska v mnohou duši tiše a zvolna, jako v lesy den, zprv zachví se to s korun výše, ne světlo, spíš jen světla sen. A pak se šeří víc a více a spouští se to po kmenech až v keře, kde dlí ptáci, spíce, a do květů a v pružný mech. Ty nevíš, kdy den přišel vskutku, kdy první paprsk v trávu kles’, ty zříš jen šero plné smutku a náhle zářit celý les. A planou kmeny lesní hluše a zlatem blýská chvějný list – je den! a písně letí z duše jak probuzení ptáci z hnízd. 96