Zimní píseň.

Antonín Klášterský

Zimní píseň.
Je dosud chladno. Časem sněží, a pod sněhy jen najdeš mech, však na tvých ústech úsměv leží jak paprskový jarní šleh. Tvé oko se kams v dáli nese a svítí dlouhou řasou tvou jak blankytové zvonky v lese, když hledí štíhlou travinou. A na tvých prsou planou růže, dvě růže plní chladný vzduch, ta bílá, jak jen sníh být může neb čílka tvého čistý pruh. A druhá tmavou barvou svojí své sestře stíní lístků pár – vděk dívčí, ale k němu pojí se milující ženy žár. 53 Přes mrazy a přes chladné sněhy ty růže kvetou za zimy, co musí tepla, lásky, něhy v těch prsou býti pod nimi! 54