Krajina.

Antonín Klášterský

Krajina. – Václavu Jansovi –
Dvou vrchů stráně, lesnaté skal tesy se sklání v údol, pouhý průsmyk lesy; jím říčka z jara divoká se pění, teď v žáru srčí pouze přes kamení. Blíž úzké řeky, jež se v kámen tratí, kus louky svítí. Slunce stezky zlatí. Tu tam se bělá domek v zeleň skrytý, a skrze stromy kynou mlýnů štíty. Vše v záři tone, jenom stráň je stinná. U mlýna visí prádla strakatina, a bystrý vítr zdouvá ji vždy více. Ze zahrad planou zlaté slunečnice. Teď hvizd se zachvěl několikrát vzduchem. Vlak dlouhý projel s oddechem a ruchem a za stráněmi mžikem zmizel kdesi. Kouř bílý táhne zvolna mezi lesy... 113