SVATOVÍTSKÁ VĚŽ.

Antonín Klášterský

SVATOVÍTSKÁ VĚŽ.
Ať kamkol jdu, ať kamkol zrak můj běží, vždy, zevšad tebe vidím, přímá věži, jak rýsuješ se tmavě na obzoru, tak plna síly, veleby a vzdoru. My pod tebou tu pracujem’ a žijem’ a chvějeme se před osudů kyjem, a často hlava v beznaději chladné nám unavená chabě k prsoum padne. Ty ale znak náš na mohutné lebi, se nepohnutá dále zvedáš k nebi a voláš němá: V azur nebo v chmůru, však stále výš a hlavu vždycky vzhůru! [11]