VYŠEHRAD.

Antonín Klášterský

VYŠEHRAD.
Řad bílých pomníků a dlouhé řady hrobů. Zde dřímou velcí prací svou i láskou, a prohřáta je jistě po útrobu tím srdcem jejich skála s mnohou vráskou. Tam dole řeka dnem i nocí šumí, a v městě hřmí to, řeky na pokraji, však zde je ticho, v kterém velké dumy ta velká srdce ještě dosnívají. A v nový boj a zápas zní to dole, a rány víc se jitří nežli hojí; zde rytíři spí v černé skále holé po bídě, práci a po dobrém boji. 12 To Blaník druhý! S jarem tráva svěží a trochu květů vrchol jeho halí. Však rytíři, již v této skále leží, by k pomoci nám stokrát raděj vstali! 13