DŮM SLEPCŮ.

Antonín Klášterský

DŮM SLEPCŮ.
Rád večer zřím, jak dům ten padá v stíny i s černou vížkou jako zadumanou, jak přes akáty v ulic poklid líný ta okna jeho jako oči vzplanou. Facada září – tma však leží děsná na víčkách těch, kdož musí žíti za ní, jas záře slunné nebudí je ze sna, svit záře hvězdné nevolá je k spaní. Noc příšerná! Jde slepec tam a tapá po dlouhé chodbě, která nemá konce, a se všech stran to duchovitě klapá, jak tichem zní hlas ústavního zvonce. 46 To k večeři jdou... V oku noc – ne v duši, to světlo v oknech lidskosti je záře, a zář ta v mrtvých očích slzy suší a jako úsměv padá v slepců tváře. Tam v tmách je chytne pevná lidská ruka a v neštěstí je trpkém stiskne vřele, ruch práce najde pro nudu i muka a měkce stírá vrásky na jich čele. Když kolem kráčím, a ten zvon zní hlasně, a v dlouhých oken řadě zář se třepí, vždy myslívám: By viděli to jasně, co cit, co lidskost – musí býti slepí. 47
Básně v knize Pražské motivy:
  1. VĚNOVÁNÍ.
  2. SVATOVÍTSKÁ VĚŽ.
  3. VYŠEHRAD.
  4. MINULOSŤ.
  5. TICHÁ ULICE.
  6. SVATOVÍTSKÝ DÓM.
  7. NOVÝ SVĚT.
  8. PRAŽSKÁ LEGENDA.
  9. LÉTO V MĚSTĚ.
  10. ZIMA V MĚSTĚ.
  11. LEGENDA O ROLANDOVĚ ROHU.
  12. NA STARÉM HŘBITOVĚ ŽIDOVSKÉM.
  13. POD ZBYTKEM STARÝCH HRADEB Z JARA.
  14. SMUTNÁ OKNA.
  15. U HÁLKOVA POMNÍKU.
  16. LEGENDA O FAUSTOVĚ DOMĚ.
  17. FELIX SÓJKOWSKI.
  18. JSME JAKO VELKÝ, STARÝ ZVON.
  19. NA NÁBŘEŽÍ.
  20. DŮM SLEPCŮ.
  21. NOC NAD PRAHOU.
  22. HOLUBI.
  23. Z ULICE.
  24. HNANCI.
  25. LEGENDA O DALIBOROVÝCH HOUSLÍCH.
  26. HOVOR VĚŽÍ.
  27. VEČER U BELVEDERU KRÁLOVNY ANNY.
  28. MOTÝL.
  29. MALOSTRANSKÁ HOSPŮDKA.
  30. STARÉ DOMY.
  31. HRADČANY V MLZE.
  32. PALÁCE.
  33. LEGENDA O HUSITSKÝCH VOZECH.
  34. PŘED SOCHOU JIŘÍKA Z PODĚBRAD.
  35. VEČER U ŘEKY.
  36. LEGENDA O DOKTORU KYTLOVI.
  37. U KARLOVA.
  38. CESTOU TOVÁRNÍ ČTVRTÍ.
  39. Ó, VENKOVANÉ!
  40. LEGENDA O STAROMĚSTSKÉM ORLOJI.
  41. DVA VĚKY.
  42. LEGENDA O STARÝCH PRAPORECH.