DLE PTÁKŮ.

Antonín Klášterský

DLE PTÁKŮ.
Tráva je vlhká od rosy třpytné, nebe plá červánků vznětem, slyšíš ten švehol? toTo již pták lítne, aby cos ulovil dětem. Za muškou rychle v pole i k lesu, hle, již se na hnízdu staví, mladými vítán v radostném plesu, vidíš, jak zvedají hlavy? Dívej se, dívej do hnízda toho skrytého v listu a kvítí, ucítíš, jak v tom blaha je mnoho někomu na zemi žíti. Někomu patřit v bolu i štěstí, v snění i v bdění i v práci, radosť a lásku a život mu nésti jako těm mladým ti ptáci. Někoho chránit, hřáti a stříci v bouři a větru, jenž hvízdá, jaká, hle, světla záře se skvící sálá to z malého hnízda! 18