ZBLOUDILI.

Antonín Klášterský

ZBLOUDILI.
Jako když děti po záři zlaté zabloudí, ztratí se v lesy, chodí a chodí, krok se jim mate, stín a klid noci je děsí. Zbloudili ptáci na cestě domů, jakou teď cestou a směrem? tmaTma se již houpá na větvích stromů, všecko je leká tím šerem. Nevědí kam a co ta tma chová, spása či zrada-li blízká, z houštiny, hle, teď vylétla sova, očima svítí a blýská. Divoký výkřik! ptáciPtáci se řítí bez rady, bez cíle vzduchem, lesem i plání, mlh i par sítí, v tichu tom mrtvém a hluchém. Šťastný-li k hnízdu svede je osudosud, anebo navždy ztratí se v tmavu? Vzpomínám těch, kdož nevědí dosud, kam svou dnes položí hlavu... 22