SMÍCH.

Antonín Klášterský

SMÍCH.
Ni skřivánek tak jasně neplesá, když probudiv se v poli na úsvitě, si na modravá vzletí nebesa, jak umíš plesat ty, mé zlaté dítě? Ni hrdlička kdes v lesích kvetoucích, než večer padne hvězdnatý a vlahý, tak bezstarostný, lehký nemá smích, jak umíš smát se ty, můj hochu drahý! Ó, sladký smích! Co všecko slyším v něm! Zpěv pěnice na květné ratolesti, šum potoků, zvěst, ráj že není snem, že na světě zde dosud chodí štěstí. A přec – mne pochyb svírá již jen noc, a všecky barvy šednou mi a šednou: ó, jako ty se zasmát ještě moc’, tak lehce, šťastně zasmát se jen jednou! 37