JARNÍ.

Antonín Klášterský

JARNÍ.
Jarem se vzbudilo co kde je, země již přestala studit, jenom ty touhy a naděje, zapadlé do času závěje, ze snů se nechtějí vzbudit. Zelená jarní kol krajina, zima kde roztála vzpurná, jenom ta prostřed ní ruina dál jak když dříme a vzpomíná, stále tak smutná a chmurná. Vzbudili ze sna se motýli, zahráli barvami všemi, jenom ti, které jsme složili pod hrudy do tiché mohyly, dále spí, dále, tak němí. Jen se mi nedívej k dálce té, cesta kde ztrácí se, točí, pojďme, snad s radostí dítěte najdem sny,sny do fial zakleté, v podléštky drahé nám oči! 43