Pohřeb.

Alfons Breska

Pohřeb.
Kol hřbitovní zdi jdeme, větru vání z daleka nese zvonů naříkání a kdesi za zdí věnci ztuchlých vůní stížená rakev klesá v hrobu tůni. Co podzimní nás mlhou tudy žene kol hřbitova po cestě opuštěné, kde chladný vítr svoje štkání šíří a kolem nás jen žluté listí víří...? Proč tudy jdeme? Či snad srdce cítí, že musíme se záhy rozloučiti? Proč tudy jdeme? Či snad nitro tuší, že něco odumřelo v naší duši? 38 Se stromů listí jako slzy padá a cestou v závěje se u zdi skládá, a srdce pláče... věnci ztuchlých vůní stížená rakev klesá v hrobu tůni. 39