Kyvadlo a zrcadlo.

Alfons Breska

Kyvadlo a zrcadlo.
O půlnoci v ticho teskné zvučí hodin kyvadlo, v lampy zář se matně leskne na zdi staré zrcadlo. Hlava má se kloní, kloní, v dlaně rukou zapadla, jako sny se stíny honí po hladině zrcadla. Věčně stejný monotonní kyvadla zvuk tichem zněl, jako kroky nocí zvoní, jakby někdo obcházel. 103 Jeho dech mou duši čeří, cítím náhle velký stesk, zrcadlo se v stínu šeří, skoro hasne jeho lesk. Zvolna vše se tiší, tiší, kyvadla zvuk usíná, stíny rostou stále bližší, lampy plamen shasíná. Ticho smrtelně je teskné, stane hodin kyvadlo, naposledy lampa bleskne, ve tmách shasne zrcadlo. 104