Zlatý stín.

Alfons Breska

Zlatý stín.
Lampy světlo dohořívá, šerem kmitá tlumeně, v síni mé se zvolna stmívá, za stínem stín tiše splývá se stropu a po stěně. Náhle plamen zachvěje se v zmírajícím vzplanutí, bledý svit se na zdi třese, jako anděl tmou se nese, mává zlatou perutí. 115 Jakby z této hříšné země cosi k ráji unášel, chvatně prchá, mizí v temně... v shonu stínů úzko je mně, v duši cítím stesk a žel. 116