NA VÝHLEDECH.

Antonín Klášterský

NA VÝHLEDECH. (Paní Elle Musilové-Kreslové.)
Kraj pod námi se zdál být květnou básní. My sedli nad ním v hovoru a smíchu, kruh přátel malý, lesní stromy v tichu co kývaly své tmavé chvoje třásní. Ó, jak jsme byli veselí a šťastni! Jak nebylo by bolu, křivd ni hříchu, jak neskrápla by štěstí do kalichu ni krůpěj žluči v životy nám vlastní. Z nás mnohý as teď hlavu v smutku věsí: to veselost tam nechali jsme jistě, a ona těká doposud tam kdesi. Snad někdo kol jde, plný stesku zlého, a veselo mu náhle na tom místě, ač neví ani, pročproč, a neví z čeho. 1925.
21