LEČ V TOM, CO PĚL JSEM...

Antonín Klášterský

LEČ V TOM, CO PĚL JSEM...
Byl u cesty jsem stromem jen, ký div, že list mi střísnil prach, ač po dnešní mi zůstal den ten půvab čistých liljí drah. Zprv duši jímal divný strach, a chtěla mříti pro svůj sen, však zvolna, v proudu jiných snah, si zvykla – prach byl usazen. Leč v tom, co pěl jsem, co jsem snil, jak reflexem svých lepších chvil já sněžně byl vždy čistý, jak nebem poslán, všední kal by jarní déšť mi omýval a skrápěl duše listy. 17