SLAVÍCI KRÁLE JANA.

Antonín Klášterský

SLAVÍCI KRÁLE JANA.
Tak pověst dí: Král Jan dal kdysi v chvatu slavíků na sta schytat v celém kraji, a královně, jíž radost ta se tají, je pustil v lesy kolem Křivoklátu. A když pak noc v svém hvězdném sjela šatu, těch kaskád zpěvných, jež se rozlévají! toTo zpívá zem i nebe, vlny v háji i vzduch – ples, láska v písni umírá tu. Tu noc choť krále zdřímla prý tak tiše. A já, ač král jsem malé jenom říše, týž dar ti chystám, o němž nemáš tuchu. Své všecky písně schytám za den bílý, by,by hlava tvá až na polštář se schýlí, ti ještě ve snách sladce zněly v sluchu. 72