Klidné sloky.

Klidné sloky.
Když poprvé jsem z jara vyšel ven a viděl trávník svěží, já stěží jsem odtrh’ oko jako okouzlen. Po dlouhé zimě, jejíž mrazný chlad až do té naší hrudi tak studí, tou zelení jsem podivně byl jat. Tak život zklamav, odvyká nás hřmít a chvět se v divoké touze, a pouze vždy méně přát si učí, méně chtít. Co nestišilo, neskojilo dřív, to pak nám stačí, i k pláči to pohne, nad čím byl kdo dříve zív’. 46 Jsme potom vdečni i za schladlý cit a všeho toho málo, co hřálo, i za životživot, i za smrť, jež dá klid. A jenom tak je možno zříti, v svět jak opuštěn svou silou a s bílou se hlavou ještě pousmívá kmet. 47