Všední příběh.

Antonín Klášterský

Všední příběh.
Pták zpíval, smál se celý svět. – Nad těžkou knihou klonil tvář; řek’: Ještě trochu přemýšlet a pak si vyjdu v zlatou zář. A vzduch byl květu pln a čist a paprsek tak lákal ven. – Jen ještě stránku, ještě list, dost dlouho trvá teplý den! Zmlk’ pták a slunce úsměv has’, však šerý stín tak náhle rost’. – Teď ještě ne, teď není čas, však za chvíli ho bude dost! Vstal, jak by život znavil jej, ven vyšel z domu svého vrat a zachvěl se, když v obličej mu zadul náhle mrazný chlad... [51]