Bálové šaty.

Antonín Klášterský

Bálové šaty.
Co platno, kol že všecko dřímá, a mdlobou, světlem slábne zrak, že v jizbě chudobné tak zima a v jejím srdci právě tak, když chtějí – ó, klatý ten úkol a chvaty! – mít zítra ty bílé, bálové šaty. Od rána k noci, z noci ke dnu pro radosť jiných neznat klid a sama nemít krůpěj jednu své srdce zpráhlé ovlažit! Zrak vidí sál zlatý, je hudbou sluch jatý... tím vinny ty bílé, bálové šaty. 75 A nepomyslí zítra v letu si tance dívka, plná stuh, až bude chválit toilettu jí pochlebníků hladkých kruh, k ní půvabem vzňatý, co slz padlo na ty tak lehké a bílé, bálové šaty! 76