Jarní větry.

Antonín Klášterský

Jarní větry.
Jarní větry dují. Je to teplý van, jak když anděl letí od nebeských bran, a kam proudí a kam letí na řece i holé sněti, z kořenů to mládne, puká se všech stran. Odkud, větry, jdete, kdo vás poslal k nám probudit kde koho, vyrvat mrákotám, kdo jen budí vaše hnutí a kdo v před vás letět nutínutí, když vás douti slyším, u sebe se ptám. Sním, že nejste více,více nežli křídel vzruch nesčíslných ptáků, kteří dělí vzduch, kteří se už zvedli v dálidáli, a jak křídlem zamávali, přihnali dech jihu vlažný v zamlžený luh. 92