Zima.

Antonín Klášterský

Zima. Zima.
Zimu rád mám. Přijde s mrazem, na okna květ v noci dýchá, bílý plášť svůj shodí na zem, všecko stlumí v kouzlo ticha.
Praví jaro: „Hledej štěstí, kde to plá a kde to víří, jako stromy musíš kvésti, jako pták se rozleť šíří!“ Ale zima: „Zpátky domů k pohádkám a ke snům mládí, ať si padá listí stromů, ať si větry kolem pádí! Blíže k sobě, blíže k sobě, stále blíž, co nejúžeji!“ Přivru ve snách oči obě, plameny se v krbu chvějí... 116 Venku mráz a šero v síni. Myslím, že kdo v jara západ našel srdce, teprv nyní musí celé štěstí chápat! 117