Hvězda.

Antonín Klášterský

Hvězda.
Na zámku, přes nějž létly staré časy, na nádvoří se tměla stará studna, k ní vedla přes rum cesta málo schůdná, kol kvetl bodlák, blín a metlic klasy. A kastelán mi pravil takto asi: Tam plno plynů otravných je u dne, tam světlo hoďte – jako záře bludná jen zakmitne a plyn je dole zhasí. A dneska nejdou slova ta mi z myslimysli. Já velkou hvězdu padat viděl němý, ó, nádherný, ó, zářivý let svislý z té nebes výše čisté, neobsáhlé! A když už byla zcela blízko zemi, před mými zraky uhasnula náhle. 143